V polovině dubna jsem s kamarády fotografy vyrazil na týden do Itálie, tentokráte do její jižní části na poloostrov Gargano. Cílem naší expedice jsou orchideje, kterých zde roste na 60 druhů.
Vyrážíme v sobotu odpoledne. Nejprve přijíždí Radana a pak Jirka s Petrem. Zaplníme veškeré volné místo v mém autě a jedeme směr Rozvadov, Mnichov, Innsbruck, Brenner, Foggia a po 16 hodinách jízdy přijíždíme do našeho cíle, městečka Mattinata.
A pak, stejně jako po celý týden už jen slyším cvakání závěrek a slastné výkřiky fotografů, když objeví nový, dosud nefotografovaný druh orchideje.
Na Monte Sacro poté vyrážíme ještě čtyřikrát, ať už sem ke skalce nebo na zdejší pastviny. Je to z důvodu celotýdenní absolutně vymetené modré oblohy, která nám umožňuje jen ranní nebo odpolední fotografování. Polední světlo využíváme k siestě nebo průzkumu dalších lokalit. A také při každé návštěvě objevíme vždy nový druh orchideje.
Pondělní odpoledne strávíme na malé loučce, kterou našel Jirka při své loňské návštěvě Gargana. Zde Petr objeví kudlanku a je postaráno o zábavu na celé odpoledne.
K tořiči sipontskému nám pomůže malá náhoda. Když se vracíme z trhu v Manfredonii, jsem liný se otočit do protisměru a tak jedeme alternativní cestou. Jedeme malými klikatými silničkami a při kochání se krajinou zkoušíme, jestli nejsme blízko nějaké orchideové lokality, které má Petr uložené ve své GPS-ce. A jsme. Ani ne jeden kilometr od nás se má nacházet místní endemit tořič sipontský. Zaparkujeme auto a jdeme hledat, po půl hodině jeden skutečně nacházíme, a tak je cíl ranního fotografování předem dán. Dopoledne jich pak zde najdeme dalších deset.
Když se vracíme k autu, ukáže se, že orchideje jsou tu opravdu všude. Ani ne 20 metrů od auta začíná louka, kde rostou desítky vstavačů a tořiče jsou roztroušené mezi nimi.
Při průzkumu nedalekého kopce Radana najde tořič bertolonův.
|
tořič bertolonův ophrys bertolonii subsp.bertolooformis; Canon EOS-600D; Ohnisk. vzdálenost: 300mm; f/4,5; 1/100; ISO:200 |
Poslední fotku udělám při krásném zapadajícím slunci ležíc na skládce odpadků vzniklé na hraně pískového lomu.
|
tořič velikonoční garganský ophrys passionis subsp.garganica; Canon EOS-1DII; Ohnisk. vzdálenost: 100mm; f/4; 1/100; ISO:200 |
Pak už jen ranní zabalení a zpátečních 1500 kilometrů domů.
V podstatě celou expedici fotím s Canonem 600D, který mi učaroval svým výklopným displejem. Jen poslední den mi dojdou baterie, přeci jen stále puštěný živý náhled jim dává dost zabrat, a tak ocením, že mám v batohu také 1DII, poprvé a naposledy v roli záložního těla.
Převážně fotím objektivem Canon 100/2,8 L IS USM, pokud fotím celé rostliny, tak půjčeným Canonem 300/4 L IS USM. O osvětlení se pak starají dvě odrazné desky, jedna velká a jedna malá, případně pro zastínění obří Jirkova deska.
| Autor fotografie: Petr Sovka |
| Autor fotografie: Jiří Skořepa |
| Autor fotografie: Jiří Skořepa |
| Autor fotografie: Jiří Skořepa |
Za týden jsem vyfotil něco kolem 15 druhů orchidejí, což se nemusí zdát mnoho, ale nepovažuji se za sběrače a odškrtávače jednotlivých druhů, spíš mi jde o fotografie jako takové.
Související odkazy:
Související články:
Pelikán kadeřavý, rozevláté kadeře nad jezerem Kerkini
Gran Paradiso, těžce vydřené fotky
Expedice Norsko, výprava do království pižmoňů
Papuchalk bělobradý-ploskozobý


