Koniklec luční je spolu se sněženkou a jaterníkem jedním ze symbolů jara. Koniklec jsem poprvé fotil před dvěma lety při společném fotografování s Petrem Bambouskem a hned mne učarovaly jeho krásné chlupaté fialové květy, které po odkvetení připomínají strašidlo.
| Canon EOS-1D Mark II; Ohnisk. vzdálenost:100mm; f/4; 1/320; ISO:200 |
Znovu jsem si na něj vzpomněl, když jsem u rodičů pročítal časopis Příroda, kde byl článek o konikleci velkokvětém a uvědomil jsem si, že stejné podmínky, které potřebuje k životu se nacházejí i kousek ode mne.
| Canon EOS-1D Mark II; Ohnisk. vzdálenost:100mm; f/4; 1/500; ISO:200 |
| Canon EOS-1D Mark II; Ohnisk. vzdálenost:100mm; f/4; 1/400; ISO:200 |
Ráno jsem vyrazil na kopec, už jsem byl skoro na vrchu a stále nic. Až když jsem přišel k vysílači, tak jsem objevil první rostlinky a čím výše a západněji jsem byl, tím jich bylo více. Podmínky zde mají ideální: suchá půda (vršek je holý), bez keřů a stromů, protože jsou zde každoroční letní požáry, které je zničí.
| Canon EOS-1D Mark II; Ohnisk. vzdálenost:100mm; f/3.5; 1/250; ISO:320 |
Koniklec luční je vytrvalá bělavě chlupatá rostlina s fialovým válcovitým květem. Roste na suchých půdách stepních stanovišť, na travnatých stráních a lemech lesů, na výslunných skalkách. Koniklec luční je silně ohroženým druhem a proto jej nevyrýváme a nepřesazujeme z volné přírody do skalek.
Související články: