21 pro2016

Kamzík horský, podzimní Gran Paradiso

21. prosinec 2016.

Po čtyřech letech jsem se opět vypravil do údolí Aosty, kde leží italský národní park Gran Paradiso. Chtěl jsem si zopakovat výšlap k horské chatě Rifugio Vittorio Sella. U ní je možné narazit na kamzíky a kozorožce.

Když jsem si před odjezdem zkoušel krosnu s vybavením, tak mi pomalu tuhnul úsměv na tváři. Přeci jen nás čekala přibližně čtyř hodinová tůra s převýšením více než tisíc metrů. Noční přejezd Německem a Švýcarskem zvládl Láďa na jedničku. Když kolem sedmé hodiny začalo svítat, přivítalo nás mrazivé ráno. Rychle jsem na sebe navlékl termo prádlo a další vrstvy oblečení, k tomu poslední kafe a hurá vzhůru do hor. Naštěstí je cesta lemována několika vyhlídkami, kde se dá odpočívat a popřípadě i fotit. Les v údolí byl krásně oranžový od podzimně zbarvených stromů, stejně tak mne zaujali solitérní modříny. Cestu nám také zpříjemnilo několik kamzíků, u kterých stálo za to se zastavit.

Gran Paradiso ; Canon EOS-5D Mark IV; Ohnisk. vzdálenost: 40 mm; f/14; 1/3s ; ISO:100

Gran Paradiso ; Canon EOS-5D Mark IV; Ohnisk. vzdálenost: 400 mm; f/8; 1/125s ; ISO:800

Gran Paradiso ; Canon EOS-5D Mark IV; Ohnisk. vzdálenost: 400 mm; f/5.6; 1/500s ; ISO:320

Po necelých šesti hodinách :) jsem se dostal nahoru k chatě. Poblíž se zdržovalo malé stádo kamzíků, bohužel kozorožce nevidím. Při troše štěstí a s pomocí dalekohledu jsou vidět na úplných špičkách hor. Byl nádherný podzimní den a byla by škoda ho nevyužít. Spokojil jsem se tedy s kamzíky, kteří se ale zdají být trošku plašší než minule. Když se k tomu přidaly mé třesoucí se po výstupu ruce, tak jsem rád, že mi pár fotek zbylo.

kamzík horský, rupicapra rupicapra ; Canon EOS-5D Mark IV; Ohnisk. vzdálenost: 400 mm; f/3.2; 1/500s ; ISO:200

kamzík horský, rupicapra rupicapra ; Canon EOS-5D Mark IV; Ohnisk. vzdálenost: 400 mm; f/3.2; 1/640s ; ISO:160

kamzík horský, rupicapra rupicapra ; Canon EOS-5D Mark IV; Ohnisk. vzdálenost: 400 mm; f/5; 1/640s ; ISO:800

Do chaty, ve které jsem nocoval jsem se dostal za soumraku. Rychle si ohřát jídlo a zabalit se do spacáku, protože venku bylo větší teplo než uvnitř chaty. V chatě nefunguje elektřina ani voda, takže jakmile zapadne slunce, není co dělat. Po chvilce v teplém spacáku jsem upadl do hlubokého spánku, ze kterého mne nad ránem vzbudil kamarád Petr. Byla jasná mrazivá noc a byla by škoda ji nevyužít. Díky Petrově rychlokurzu astrofotografie jsem udělal svou první fotku noční oblohy. Po hodině mrznutí jsem byl rád, že jsem se opět zachumlal do spacáku.

Gran Paradiso ; Canon EOS-5D Mark IV; Ohnisk. vzdálenost: 19 mm; f/4; 30s ; ISO:5000

Ráno, když je slunce ještě nízko, zkouším znovu kamzíky. Protisvětlo dalo vyniknout jejich zimní srsti.

kamzík horský, rupicapra rupicapra ; Canon EOS-5D Mark IV; Ohnisk. vzdálenost: 560 mm; f/5; 1/640s ; ISO:500

kamzík horský, rupicapra rupicapra ; Canon EOS-5D Mark IV; Ohnisk. vzdálenost: 560 mm; f/5; 1/500s ; ISO:400

Pak jsem opět zkoušel vyšplhat co nejvýše, ale bohužel po kozorožcích ani památka. Tedy je, ale jen v podobě všudypřítomného trusu. Možná za to mohlo zemětřesení, které bylo ve středu Itálie těsně před i po naší návštěvě. Nebo třeba i stopa rysa co na sněhu našel Honza. Protože se k chatě začali pomalu trousit davy turistů, tak jsem začal pomalu sestupovat dolů s vidinou, že si ještě něco zafotím. Bohužel turistů je už opravdu mnoho a i kamzíci vzali roha. Odpoledne už jsem byl dole na parkovišti a nad ránem už ve své posteli:).