Minulou sobotu proběhl tradiční kurz fotografování zvířat v Bavorském lese. Procházeli jsme jednotlivé výběhy a nikde nic. Nebo vše nehybně odpočívalo. Po krásném slunečním dni se očekával příchod studené fronty a tak zvířata asi čerpala nové síly.

Rys nehybně ležel pod poslední vyhlídkou v nefotografické pozici. Vlci byli někde zalezlí nahoře u plotu a kočka divoka byla ve svém brlohu. Prošli jsme výběhem prasat a také nic. Fotoaparátu jsme se mohli chopit poprvé až ve voliéře sov. Sýc rousný seděl na větvi, která byla relativně blízko pletiva. Smutně jsem zavzpomínal na únorové aranžované fotografování, kdy si člověk mohl prostředí vybrat sám.

Slunce bylo akorát na sýcem, což také nebylo dobré, ale všiml jsem si, že dopadající parsky se odráželi od pletiva a vytvářeli mnou oblíbená kolečka. Vlastní pletivo se tak z obrazu ztratilo.

Petr Krejzl publikoval na svých stránkách článek o fotografování leoparda cejlonského.

Jaterník podléška je spolu se sněženkou a bledulí můj indikátor příchodu jara. Sněženku jsem fotil už na začátku března. Bledule jsem letos nestihl a tak jsem si jarní náladu zlepšil při focení jaterníku. Stačilo pravidelně chodit k nám na kopec a ohlídat si, kdy začne kvést.

Foceno v mírném protisvětle, přisvíceno zlatou odraznou deskou. Vybráno z několika fotografií, kdy pouze na této došlo k správnému odrazu světla, které osvítilo i spodní kvítek.

Užovku proužkovanou jsem vyfotil ve Stanici Přírodovědců při DDM Praha. Ke konci března měli krásnou výstavu věnovanou pouze hadům.

Focení přes sklo přináší několik úskalí. Od upatlaných skel až po málo světla. Na výstavě byla akvária dokonale vyleštěna, takže jeden problémek vymizel. Odleskům jsem se snažil vyhnout důkladným přiložením sluneční clony až ke sklu a různými fakírskými polohami jsem docílil toho, že jsem se v obrazu neodrazil.

Plameňáka růžového jsem fotografoval během mé velikonoční návštěvy francouzského Camargue.

Využil jsem zde nízkého slunce, které vytvářelo neuvěřitelné barvy. Nezbytností bylo, ale také fotografování od hladiny, což zajišťoval stativ zabořený v mělké vodě.

Michal Jirouš napsal článek o fotografických batozích. Sám jsem jich vystřídal spoustu a momentálně jsem skončil u Zeleného Rosti a pokud někam jedu jen s teleobjektivem tak používám od Tamracu jejich Super Telephoto Lens Pack, ke kterému mám připnuto několik pouzder.

Přivézt si portrét plameňáka patřilo mezi několik cílů, které jsem si stanovil před cestou do francouzského Camargue.

Zapadající slunce olizovalo plameňákovu hlavu a v pozadí se vytvořily zajímavé kruhy od ptáků, kteří stáli mimo hloubku ostrosti.

Z důvodu malých hlav plameňáků, držících si ještě k tomu mírný odstup, jsem k teleobjektivu přidal konvertor 1,4x, který zvětšil výslednou ohniskovou vzdálenost na 700mm.